Něco se stalo

Péče o sebe sama

Zklidnění sebe sama

Během života se někdy dostáváme do náročných situací. Některé nás zaskočí svou akutností a neočekávaností, kdy se nám během chvíle může doslova změnit celý život. Jinými situacemi procházíme delší dobu, někdy i několik měsíců nebo let. Tyto situace nemají sice náhlost a akutnost jako výše uvedené krizové situace, jsou však pro nás náročné svojí monotónností, neměnností a stereotypem. Navíc platí, že i při těchto dlouhodobých náročných životních situacích se také mohou vyskytnout náhlé situace, které nás opět rozhodí a zaskočí (např. náhle zhoršení zdravotního stavu při dlouhodobé péči).

Pravidelný čas na sebe

V dlouhodobých náročných situacích je důležitý pravidelný čas na sebe sama, kdy můžeme navzdory okolnostem dělat to, co nás baví a co nás nabíjí energií. Řada z nás čas pro sebe často odkládá až na poslední místo, přijde nám to jako plýtvání času, v němž bychom mohli udělat něco “užitečnějšího”. Je důležité si uvědomit, že nejprve musíme pečovat o sebe, abychom měli sílu a energii na péči o druhé. Jak čas pro sebe konkrétně naplníme, záleží již na individualitě každého z nás. Může to být sport, procházky v přírodě, povídání si s druhými lidmi, kultura, vzdělávání, koníčky. Důležité je, aby nás daná činnost naplňovala a abychom se jí věnovali pravidelně.

Projevte své emoce

V akutních krizových stavech často zažíváme velmi silné emoce, které mohou mít různé podoby. Může se jednat o strach a úzkost, dále smutek či zoufalství, vztek či nechuť.[1] Pokud zažíváte silné emoce, je namísto jejich potlačení dobré je nechat v bezpečném prostředí projevit. Pokud jste tedy v silných emocích, najděte si bezpečný kout, kde se budete moci „vyventilovat“. Každému z nás v dané chvíli pomůže něco jiného, dělejte tedy to, co je vám vlastní: křičte, plačte, nadávejte, do něčeho bouchněte, skákejte, něco zmačkejte, tlačte dlaně proti zdi, rychle choďte, běhejte, vymluvte se. Pokud nejsilnější emoce již odezněla, je dobré se zkusit zklidnit. Opět platí, že možností, jak uklidnit sebe sama, je několik a je potřeba si najít způsob, který nám nejvíce vyhovuje.

Soustřeďte se na svůj dech

Přestaňte cokoliv dělat, v ideálním případě se posaďte, zavřete oči a soustřeďte se na svůj dech. Snažte se vědomě o dlouhý pomalý nádech i dlouhý pomalý výdech. Dopřejte si alespoň dvacet dlouhých pomalých nádechů a výdechů. Pokud chcete, můžete si představit, jak do sebe nadechujete se vzduchem pozitivní sílu či energii a naopak s výdechem posíláte pryč svoji nervozitu. Případně si při nádechu můžete představovat, jak blahodárný kyslík posíláte do všech částí svého těla.

Uzemněte se

Technika uzemnění spočívá v tom, že dostaneme své tělo do kontaktu se zemí či s předměty, které jsou okolo. Sedněte si tak, abyste se co největší částí těla dotýkali sedáku židle. Nohy si dejte mírně od sebe a celou plochou chodidel se opírejte do podlahy. Je dobré použít židle s rovným opěradlem, aby se ho vaše záda mohla co nejvíce dotýkat. Hlavu lehce svěste a své otevřené dlaně položte na svá stehna. Tlačte jednotlivými částmi těla mírně do podlahy či židle a vnímejte, jak v nich má vaše tělo oporu.

Všímejte si

V dnešní době se často ke zklidnění používají techniky využívající všímavosti, tj. vědomého vnímání přítomného okamžiku bez posuzování a hodnocení (Knuf, 2014, s. 134). [2] Najděte si klidné místo, sedněte si, ukotvěte se a pozorujte vše, co se teď ve vás děje. Vnímejte své tělo a všechny tělesné pocity (např. teplo, napětí, bolest), svůj dech, své pocity, případně své okolí. Pozorovat lze cokoliv. Dané věci zkuste opravdu jen plně vnímat, ne je hodnotit či se je snažit změnit.

Meditujte, modlete se

Je jedno, zdali se považujete za věřícího člověka, či nikoli. Pokud v dané situaci chcete Boha, vesmír či Něco nad námi o něco poprosit či cokoliv jiného sdělit, udělejte to. Soustřeďte se na to, co vám nejvíce leží na srdci. Využijte klasickou modlitbu či použijte jakákoliv vlastní slova nebo nechte jen tak proudit své myšlenky.

Použijte fantazii či imaginaci

Zavřete oči a vědomě si vybavte nějakou situaci či místo, které máte rádi a kde je vám dobře. Všímejte si detailů toho, co si představujete, a čerpejte sílu z pozitivních pocitů, které u toho zažíváte.

Výše uvedené techniky samozřejmě nemusíme používat jednotlivě. Naopak je dobré naučit se je propojovat. Pokud se cítíme dobře ukotveni a jsme si vědomi svého těla, můžeme přidat práci s dechem, případně se v dané chvíli pomodlit, použít techniku všímavosti či imaginace. Současně je důležité připomenout, že výše uvedené techniky zklidnění sama sebe nemusíme nutně používat jen při akutních krizích. Lze je naopak velmi dobře použít i v dlouhodobě náročných situacích, kde fungují jako účinná prevence, při níž se věnujeme sami sobě a sebe tak lépe poznáváme, jsme sami se sebou.

[1] Na druhou stranu existují také lidé, kteří na danou náročnou situaci reagují zvýšenou pasivitou, lhostejností, netečností či apatií.

[2] Pojetí všímavosti vychází z buddhistické tradice a v dnešní době se i v našem prostředí často pro ně používá anglický pojem mindfulness (KNUF, Andreas. Jak zklidnit splašenou mysl: cesta k vnitřnímu klidu. Praha: Grada, 2014. s. 134).